Pokud je měření dopadu a práce orientovaná na dopad něčím, čím žije především vedení organizace nebo oddělení komunikace, je pravděpodobné, že na kultuře dopadu je třeba ještě zapracovat.
Organizační kultura orientovaná na dopad začíná znalostí a podporou poslání a vize všemi zaměstnanci a zúčastněnými stranami. Koneckonců poslání představuje "smysl existence" organizace a dopad, kterého se snaží dosáhnout. Při všech činnostech a rozhodnutích si lze klást otázku, zda přispívají k naplňování poslání, stejně jako při výběru mezi různými možnostmi. Tímto způsobem jsou všechny nosy namířeny na stejný cíl, ale zároveň je každému jasné, jak k tomuto cíli může přispět. Zaměstnanci se tak stávají aktivními vlastníky výsledků.
K tomu je nezbytné začlenit práci orientovanou na dopad do organizačních procesů a do organizační kultury. To vyžaduje kulturní změnu na tzv. kulturu dopadu. A jako každá kulturní změna je i tato komplexní výzvou, která bude úspěšná pouze tehdy, pokud se k ní bude přistupovat jako ke spoluvytvářejícímu a učícímu se procesu, na němž se podílí celá organizace.
"V organizační kultuře orientované na dopad zaměstnanci vědí, jaký je jejich vlastní přínos k poslání organizace. Procesy jsou navrženy tak, aby se řídily na základě dat, a neúspěch se počítá jako moment učení."